Když jsem byl ve vztahu s bývalou přítelkyní, její maminka si pořídila vůz Volkswagen Golf. To bylo něco pro mě, neboť tento vůz považuji pro můj životní styl naprosto ideální. Není ani příliš malý, ani moc velký, je dostatečně svižný a dobře ovladatelný. A je to také německý výrobek a abych řekl pravdu, německým vozům dávám přednost. Zároveň mě Volkswagen Golf propojuje s mým oblíbeným sportem, jemuž bych se rád věnoval více do hloubky. A dopravovat se Golfem na golfové hřiště mi přijde nesmírně stylové. S bývalou přítelkyní jsme měli vůz Fiat Tipo, byl to úžasný turbodiesel, velice rychlý a obratný, jezdilo se v něm báječně a bylo to mé nejoblíbenější vozidlo, co jsem kdy řídil. Golf mi jej tak trochu připomíná a kdyby mi někdo nabídl Volkswagen Golf IV R32 z roku 2003 v červené barvě, bral bych jej, i když je to stroj starý přes dvacet let.
Toto auto je dobře dostupné mezi modely aut v měřítku 1:43. Červená barva mu moc sluší a mohl by to být hezký dárek pro někoho, kdo tyto vozy má rád a má k nim vřelý citový vztah. Já bych si takové autíčko vystavil do poličky v ložnici a měl bych jej jako krásnou bytovou dekoraci. Miluji červenou barvu a tento model by tedy byl přesně tou výzdobou v červené barvě, kterou bych si kolem sebe představoval.
Model Golfa bych si možná bral s sebou i na golfové hřiště a třeba by se mi podařilo časem objevit nějaký starší Volkswagen Golf, se kterým bych na ten golf dojížděl přímo z domova. Měl bych na zadním sedadle složený golfový vozík a uložené golfové hole a samozřejmě i vhodné občerstvení. A kdybych chtěl s autem popojet někam dál, třeba na dovolenou k moři, ani to by neměl být s Golfem problém. A možná, že bych měl tento vůz až do konce života, protože bych se jej nechtěl zbavovat jen proto, že už je staršího data výroby, ale i přesto pořád „šlape jako hodinky“.